Novinky: Pozor!! Pozor!! Pro orientaci ZDE krátký přehled novinek
Pozor!! Právě probíhá čistka neaktivních postav ZDE

Gabriel de Santi

24. května 2013 v 14:12

Jméno: Gabriel de Santi

Věk: cca 1540 let

Rasa: Upír

Postavení: Bastard šlechtice - díky tomu, že žije již několik set let má slušné jmění

Strana: Juuri


Vzhled: Měřím téměř dva metry a jsem tak často středem pozornosti. Na
svalnatém těle většinou, pokud vůbec, nosím černé kožené kalhoty, vysoké
jezdecké boty a světlou košili. O to jestli jsem správně oblečen se nijak
zvlášť nezajímám. Proto je dost možné, že mě potkáte neupraveného, ale
ženám to nikdy nevadilo nebo si aspoň nestěžovaly. Tmavé vlasy nosím již
stovky let na krátko a je mi celkem fuk jestli je to zrovna v módě nebo ne.
Na pravé paži mám vytetované symboli, které znamenají smrt a znovuzrození.
Kdysi dávno mi je vytvořil nějaký démon jehož jméno si dodnes nemohu vybavit.

Schopnosti: Hlavní schopností, kterou oplívám jsou Stíny. Využívám je především
při lovu potravy a zabíjení. Pokud se potřebuju někam nepozorovaně dostat
Stíny jsou k tomu více než dobré.
Abnormálné síla je výborná během boje. Většinou nepotkám protivníka, který by
se mi rovnal. Je, ale pravda, že boje už dlouhou dobu nevyhledávám.
Nekromancie, třetí a nejméně využívaná schopnost. Většinou využívám tuto
schopnost pouze když potřebuju zjistit informace od mrtvých.

Povaha: Moje arogantnost se míchá se znuděním. Emoce dávám najevo jen
výjimečně. Na mé tváři můžete spatřit hlavně lhostejnej výraz. Nikdy jsem
nechtěl žít tenhle život, ale na druhou stranu se mám až moc rád na to abych
to ukončil. Nezáleží mi na hmotných věcech a ještě míň na tvorech, který
rychle umírají. Často vypadám, že ostatní ignoruju, ale pokud nemám co říct,
tak mlčím. Když, ale promluvím jsem cinik. Mám hluboký hlas, který často
uchvacuje ženy a já je rád nechávám myslet si, že to dělám jen kvůli nim.
Jsem dost staromódní a proto se snažím tuhle dobu spíš ignorovat než se
s ní smířit. Mam rád hudbu, knihy, zvířata a boj. Už jako člověk jsem byl
dobrý v boji na blízko a ve střelbě z luku. Po přeměně se vše ještě zlepšilo.

Minulost: De Santi..jaká ironie, že jsem se narodil do rodiny s tímhle
přijmením. Můj otec patřil ke královské gardě. Jméno krále, kterýmu
sloužil si nepamatuju, bylo jich tolik a všichni jsou už stejně mrtví. Matka
byla děvka, která po mém porodu umřela a já měl kliku, že si mě k sobě
otec vzal a dal mi své přijmení. Vyrůstal jsem s nevlastními bratry, ale nikdy
jsem mezi ně skutečně nepatřil. S mladším bratrem jsme měli v dospělosti
nastoupit k vojsku jeho veličentstva a proto jsme celé dětství jen tvrdě
dřeli. Byl jsem hrdý, že jsem mohl stát vedle Jonathana v lesklý zbroji
a bojovat za svou vlast. Moji lidé v té době hodně válčili a já se tak ani
jeden den nenudil. Pokud sme zrovna nepochodovali nebo nebojovali, tak
sme si v táborech užívali s děvkama. Ze dne kdy mě ten parchant proměnil
si moc nepamatuju, ale přesto stále vím, že jsem to podstoupil dobrovolně.
Měli jsme sebrat nějaké území vzbouřencům. Jakmile jsme se dali do obléhání,
které trvalo několik dní něco nás přes noc napadlo. Nikdo nedokázal určit co
přesně to bylo, ale každou noc se to opakovalo. Jedni tomu říkali ďábel,
někdo že nás napadli čarodějnice, ale většina věřila v boží zásah. Viděl jsem
v tom spíše triky ze strany vzbouřenců, ale ani ja nevěděl jak se jim to podařilo.
Každou noc umírali desítky mužů a já měl být jeden z nich. Lituju toho, že
jsem tu noc zbaběle souhlasil a nakonec jsem se probudil jako někdo naprosto
nový, někdo koho jsem nepoznával a kdo měl neustálý hlad po krvi, kterou mu
jako na podnose nabízeli muži v táboře. Přeskočim moje trapný začátky jako
novorozený upír, kdy jsem byl téměř pořád na hraně smrti. Nedokázal jsem
udržet hlad podkontrolou a stále zabíjel. Nevybavuji si jak k tomu došlo, ale po
několika desítkách let jsem se uklidnil a znovu dokázal žít mezi ostatními. Vrátil
jsem se do domu svého otce a během let se tam i vracel. Nedokážu si
vzpomenout v kterém roce to bylo a ani co je zač, ale během mích cest jsem
narazil na vlka, který jak se pozděli ukázalo nebyl obyčejný vlk. Žije semnou už
desetiletí a stále vypadá jako tříleté zvíře. A jméno? Nedokázal jsem se
rozhodnout mezi Jamesem a Ocáskem, tak mu prostě říkám Vlk. Začal jsem se
věnovat chovu havranů a možná díky nim jsem jí poznal. Krásku, Nikidree, kterou
jsem od první chvíle miloval, ale nikdy to nedal najevo. Místo abych se ke všemu
přiznal jsem city k ní pohřbil hluboko v sobě a jí bral víceméně jako svou setru
než milenku. Naše cesty se během let rozcházeli a znovu se potkávali..

Zvířectvo: "Vlk" vlk

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama